Naši sponzoři

Beroun Logo Beroun

  • Pásová ocel

Vybraná data

Činnosti smíšeného pěveckého sboru Slavoš Beroun (1948-2010)

1948 Poslední koncert Slavoše 12. prosince 1948, následoval zákaz (rozpuštění).
1973 14. listopadu založen smíšený sbor ČESKÁ PÍSEŇ zásluhou učitele hudby Miloslava Hubatého z berounské LŠU.
1975 V květnových dnech se uskutečnil první družební zájezd do Suché nad Parnou z popudu vzájemného osobního přátelství sbormistrů Miloslava Hubatého a Zeferína Hečka. Oba sbory se setkávaly na koncertech v Suché nad Parnou (1975, 1982) nebo v Berouně (1977, 1980, 1983, ...) nebo na pracovních a vzdělávacích zájezdech (v Telči v roce 1976, v Trenčianských Teplicích v r. 1979, v Teplicích nad Metují v roce 1982 a pod.).
1977 Okolnosti přinutily sbor ke změně dirigenta – Miloslav Hubatý přijal vedení LŠU v Kolíně a sbormistrovství se na krátkou dobu ujal Adolf Chrobák – učitel Pedagogické školy v Berouně.
1978 Od 16. dubna 1978 vede po dlouhých 11 let sbor úspěšně Ing. Jiří Zápotocký.
1978 až 1990 Sbor vystupuje na mnohých koncertech v Berouně, v okolí i ve vzdálených krajích naší vlasti, ale třeba také v zahraničí na Slovensku a v NDR.
1979 SLAVNOSTNÍ VEČER u příležitosti 155. výročí narození Bedřicha Smetany v ZK Králodvorských železáren (Haken, Glázrová, Spisar, Bartlová, prof. Zeman - klavír společně s Českou písní).
1980 Vystoupení v Dvořákově Vysoké u Příbrami
1981 19. února koncert s nár. umělcem E. Hakenem v kulturním domě Hvězda v Berouně. 30. května Oborový dům kultury pracujících v Ústí n.L. - Koncert smíšených pěveckých sborů:
  • ČESKÁ PÍSEŇ – Ing. Jiří Zápotocký
  • CHOR DER DEUTSCHEN POST DRESDEN – Michael Lehman
  • ÚSTECKÝ PĚVECKÝ SBOR ODKP – dr. Ivan Brožek
2. listopad velký sál Kulturního domu Králodvorských železáren - koncert společně s E. Hakenem. 14. listopadu koncert v NDR v Drážďanech – navázání družby s Ústeckým smíšeným pěveckým sborem Domu kultury a se smíšeným pěveckým sborem zaměstnanců pošt z Drážďan v NDR.
1982 15. května velký sál Kulturního domu Králodvorských železáren koncert pěveckých sborů Drážďany, Ústí, Beroun.
1983 10. prosince Setkání pěveckých sborů Středočeského kraje – Kulturní dům v Jesenici.
1989 V září se stal sbormistrem Milan Pospíšil, který byl též dirigentem Berounského komorního orchestru.
1990 Pod vlivem společenských změn po 17. listopadu 1989 bylo rozhodnuto o změně přejmenování sboru a přijetí historického názvu SLAVOŠ.
1991 19. dubna koncert spolu s Českou filharmonií ve Smetanově síni Obecního domu v Praze, kde sbor spoluúčinkoval ve skladbě Petra Ebena Missa cum populo, kterou nastudoval a řídil Lubomír Mátl.
1993 Až do 31.12. 1992 působil Slavoš pod Závodním klubem Králodvorských železáren, Králův Dvůr. 16.6. 1993 je Slavoš zaregistrován jako samostatný spolek dle zákona o sdružování občanů
1994 V říjnu postihuje sbor těžká ztráta v podobě úmrtí Milana Pospíšila, který svoji profe-sionalitou pozvedl úroveň sboru. Na konci roku 1994 se sboru ujal a dirigentskou hůlku obětavě pozvedl pan MUDr. Vladimír Lemon.
1995 Slavoš odjíždí v září 1995 reprezentovat český sborový zpěv do družebního města Rijswijk v Holandsku. Návštěva se uskutečnila na pozvání farnosti sv. Benedikta, která udržovala přátelské svazky s berounskou farností sv. Jakuba.
2001 Ze zdravotních důvodů končí pan MUDr. Vladimír Lemon dirigentský post a sboru se ujímá v březnu profesionální dirigent pan Haig Utidjian. Koncert v Domě seniorů. 21. června Den hudby – proveden koncert v kostele sv. Jakuba. 8. září Dny evropského dědictví – vystoupení na náměstí v Berouně, odpoledne koncert v atriu MěÚ Beroun. 16. prosince ADVENTNÍ KONCERT v kostele sv. Jakuba na 3. adventní neděli.
2002 23. června Den hudby – SLAVNOSTNÍ KONCERT v kostele Zvěstování Panny Marie v Berouně společně s orchestrem UK
2003 Navázání družby s německým sborem MGV JUVENTA GOSLAR. 20. června - 30. výročí založení sboru, koncert v sále ČP Beroun za účasti komorního orchestru VŠE. První společný koncert v Goslaru 4. října v kostele sv. Štěpána.
2004 8. května Tmaň, Koncert na počest 59. výročí ukončení 2. světové války společně s komorním orchestrem Univerzity karlovy Navázání družby se smíšeným sborem MORAVAN z Kroměříže. Koncert tří sborů na zámku v Chropyni – SLAVOŠ, MORAVAN, Spevácky zbor suchovských žien (Suchovský spevácký zbor – s mužskou částí) 1. adventní neděle, náměstí Beroun, spoluúčast se zpěvákem Petrem Kotvaldem.
2005 19. června Koncert ke dni hudby v sále ČP v Berouně, doprovod Eva Šilarová klavír, orchestr VŠE. 18. až 21.8. MGV JUVENTA GOSLAR poprvé v Berouně, v pátek kostel sv. Jakuba, sobota sv. Jan pod Skalou. 11. prosince sál ČP v Berouně - ADVENTNÍ KONCERT ve spolupráci s orchestrem ZUŠ v Berouně
2006 22. dubna SETKÁNÍ PĚVECKÝCH SBORŮ v Nymburce: Slavoš, Hlahol Nymburk, Dětský pěvecký sbor z Kolína a pěvecký sbor BOJAN. 1. adventní neděle, náměstí Beroun, společně s Pavlem Vítkem. 17. 12. sál ČP v Berouně - ADVENTNÍ KONCERT.
2007 2.4. Slavoš zaregistrován dle platných předpisů jako Občanské sdružení (změna stanov). 23. června Kroměříž, kostel Panny Marie, koncertu se z naší strany účastnilo kolem 80 zpěváků a členů orchestru. 25. a 26. srpna čtyřčlenná delegace Slavoše v Brzegu (Polsko). 22. a 23. září tříčlenná delegace v Suchej nad Parnou (Slovensko). 1. adventní neděle, náměstí Beroun, společně s Yvetou Blanarovičovou. 11.12. sál ČP v Berouně - ADVENTNÍ KONCERT
2008 19. až 21. září Goslar, koncert tří sborů z partnerských měst Goslar, Beroun, Brzeg pod heslem Zpěv pro Evropu. 1. adventní neděle, náměstí Beroun, společně s Bárou Basikovou. 21. 12. sál ČP v Berouně - Vánoční koncert.
2009 6. června rozloučení s MUDr. Vítou Dejmalovou u rodinné hrobky V. Talicha. 12. září Společný koncert s družebním pěveckým sborem MORAVAN v sále Hořovické radnice (náhradní řešení za sv. Jan pod Skalou). Tento koncert měl příznivý a přátelský ohlas od vedení přítomného sboru Concertcoor Rijswijk. 6. prosince - 11. mezinárodní festival sborového zpěvu v Praze na Staroměstském náměstí 20.12. - Karlštejn- Rytířský sál, dva koncerty s orchestrem Univerzity karlovy a sólisty ND v Praze.
2010 20.3. Antonín Dvořák STABAT MATER, za účasti pěveckého sboru Univerzity karlovy Praha a orchestru VŠE. 13.6. sál ČP v Berouně - samostatný koncert. 20. 12. Karlštejn - Rytířský sál, dva koncerty s orchestrem Univerzity karlovy a sólisty ND v Praze.

Historie

Slavoš má bohatou historii…

Zpěvácký spolek Slavoš byl založený r. 1861. Jeho vznik nebyl nijak náhodný, ale vyplynul z atmosféry tehdejšího národního smýšlení. Vlastenci se tehdy sdružovali do kroužků, kde se zpívalo i hrálo, a tak se posilovalo národní cítění. Tyto schůzky se nazývaly besedy a měly ráz především společenský. Když se v 80. letech 19. století uvolnily v Rakousku politické poměry, vznikala z těchto besed pěvecká sdružení. Tak vznikl i berounský Slavoš. Vedl ho berounský učitel Josef Aster. Spolek se však hned neustavil a to asi hlavně proto, že Astor onemocněl a zemřel. Teprve příštího roku 1862 se činnost spolku rozběhla. V květnu r. 1862 vydal purkmistr Jan Seydl a radní Vavřinec Wiesenberger provolání, aby „občanstvo vstupovalo do tvořícího se spolku“ , jenž se pak zanedlouho ustanovil. Velmi mnoho pro Slavoš vykonal  JUC. Vilém Šmolcnop, pozdější advokát a starosta města Berouna.  O dr. Šmolcnopovi víme, že se později stal jednatelem  pražského Hlaholu a stal se i jeho čestným členem. Z literatury se dovídáme: „ Zájem o zpěvácký spolek v Berouně byl slušný. Přihlásilo se 22 mužů z místních měšťanů, rolníků, úředníků a učitelů. Členové scházeli se třikráte týdně v místnosti zvláště najaté – v lékárně, a to dvakráte  k cvičení ve zpěvu a jednou ke cvičení sborů.“
Veřejně účinkoval Slavoš při besedách pořádaných ve prospěch dobročinných účelů. Nejvýznamnější pak byla beseda ve prospěch Národního divadla  dne 24. srpna 1862 , kam přijel dokonce i Bedřich Smetana.
O této události se bohatě rozepisuje sborník Podbrdský kraj:
„V neděli 24. srpna 1862 , ač bylo velmi špatné počasí, se uskutečnila beseda zpěváckého spolku Slavoš v nově zřízených místnostech Na Plzence. Navštívena byla velice četně. Přijel se svojí chotí – kněžnou - pan dr. Rudolf z Thurn-Taxisů, první čestný host Slavoše, meškající právě v Králově Dvoře u poslance Macháčka, byl tu přítomen pan Macháček sám, z Prahy přijel též druhý čestný host  berounského zpěváckého spolku, pan Ludvík Procházka. A zase přišli – nedbajíce nepohody – dychtiví posluchači z celého kraje i z okolí dílem dosti vzdáleného…Beseda vydařila se dosti skvěle, což bylo zásluhou účinkujících. Slečna Věkoslava Blažková uchvátila obecenstvo krásným a dojemným zpěvem, pan Smetana okouzlil nás svou uměleckou hrou na piano a s ní nad obyčej spojenou cituplnou přednáškou. Obecenstvo nemohlo se spokojiti s kusy na programu udanými, nýbrž  i sl. Blažková i p. Smetana museli po kousku přidati. Slavoš zpíval Bendlův Hlahol, Křížkovského Utonulou a K. Slavíka Směs z  národních  písní. Závěrečný sbor Kde domov můj musil býti opakován…Čistý výnos obnášel 80 zlatých, z toho pořadatelé odevzdali polovičku mistru Smetanovi jako příspěvek na vybudování českého Národního divadla, druhá polovina připadla Slavoši na zakoupení klavíru.“
Další významná událost byla  5.října 1862 , kdy došlo k svěcení spolkového praporu. Oblíbený skladatel té doby Josef Vorel , farář ze Zdic, složil Slavoši pro tuto  slavnostní chvíli „Sbor ku slavnosti svěcení praporu „, jehož veršovaný text pochází od K.J. Erbena. Večer se konala na Plzence beseda s plesem. V duchu doby pěstoval Slavoš i církevní hudbu. Roku 1863 provedl slavné rekviem za prvního sbormistra spolku učitele Josefa Astra, zúčastnil se svěcení kaple na Jarově i dalších akcí.
Činnost Slavoše se neomezovala jen na Beroun. Zúčastňoval se besed v Žebráku, Koněprusích i jinde.
Slavoš byl ve svých počátcích centrem  nejen společenského, ale i vlasteneckého ruchu.
Viléma Šmolcnopa brzy vystřídal ve funkci ředitelské, jak se tehdy říkalo, ředitel kůru Jan Janák a jednatelem se stal učitel Josef Ninger. Dosavadní starosta Seydl a jednatel Ninger vedli Slavoš až do r. 1868. Z jejich éry nutno připomenout společný koncert pražského Hlaholu  a Slavoše v červnu 1867.
Koncertu se zúčastnilo 90 členů Hlaholu s praporem. Společně si zazpívali od Zvonaře Legendu o sv. kněžně Ludmile, od Javůrka Na Moravu a  od K. Šebora Pochod Templářů. Slavoš se také  r.1867 zúčastnil  významného duchovního koncertu – Haydnova oratoria Stvoření světa.
Roku 1868 přichází správa Slavoše do nových rukou. Předsedou byl zvolen starosta města Vavřinec Wiesenberger ( do r. 1874), jednatelem  učitel František Coufal a sbormistrem Josef Nešvera, který nahradil  učitele Hynka Řeháka po jeho jednoročním působení. V osobě Josefa Nešvery se dostalo Slavoši pozoruhodného vedení.  Nešvera byl krajan, pocházel z Praskoles a byl učitelem. Působil v Litni, Hořovicích, ale láska k hudbě způsobila, že sešel z učitelské dráhy a stal se r.1868 v Berouně ředitelem kůru. Pobyl tu do r. 1878, kdy odešel do Hradce Králové a pak do Olomouce. Jeho pobyt v Berouně byl pro město velkým přínosem . Berounští tak mohli slyšet v kostele mši Mozartovu, Beethovenovu, Veitovu, Tomáškovu i Weberovu. Jako rutinovaný klavírista pěstoval Nešvera i hudbu koncertní. Ve Slavoši působil do r. 1870 a z jeho větších dirigentských činů nutno připomenout Haydnovo oratorium Sedm slov Kristových.
Slavoš vzpomněl vděčně Josefa Nešvery po letech, r. 1913, kdy oslavoval padesátku.
V letech 1870 až 1890 činnost Slavoše polevila, vystřídali se sbormistři Hynek Řehák, František Zelinka, Jan Korejs  a  Antonín Šťastný. Zato se dočítáme o společných zájezdech, výletech a produkcích mezi zpěváckými spolky.
Činnost Slavoše v dalších dvaceti letech značně kolísá, najdeme tu období rozkvětu, průměru i úplné nečinnosti.
Slavoš r. 1892 vstupuje do Jednoty zpěváckých spolků a r.1893 se účastní jejího mimořádného sněmu a koncertu v Plzni. Za zmínku stojí i to, že byl Beroun zvolen centrem Pěvecké župy podbrdské. O zahajovacím koncertu  se dočítáme: „ Pěvecká župa podbrdská zahájla svou činnost koncertem v berounských Brdatkách  dne 29.června 1898 za velké účasti pěvců i obecenstva. Přítomné spolky tu zazpívaly společně Smetanovo Věno, Tovačovského Vlasti a Bendlovo Svoji k svému.“
V září 1899 se světil druhý spolkový prapor  na slavnostech, na které se sjely spolky ze širokého okolí.
Sbormistrovskou funkci vykonávali v těchto letech Jan Kozel ( 1895 – 1897), Jan Hrdina ( 1897 –1902), Otakar Kučera ( 1902 – 1905), František Sadík ( 1905-1906) a konečně Václav Celina .
V dalších letech činnost Slavoše ochabuje pro malý počet členstva, až dochází k úplné stagnaci, z níž se spolek probouzí až r. 1912.
V r. 1912  se stává sbormistrem profesor dr. František Tichý, kterému náleží zásluha, že přinesl do Slavoše „nový vzduch“. Byl to člověk mimořádného uměleckého cítění a všestanných zájmů. Pořádal literárně-hudební večírky (Vrchlického, Macharův), připravil velkolepě oslavu 50. výročí založení Slavoše, kde vzpomněl Nešverovu Českou píseň, komponovanou na  vlastní slova. V listopadu 1913 byl uveden Slovanský večer, který seznamoval s českými,  polskými a ruskými autory. V 1914 Beroun poprvé uslyšel ve větším rozsahu skladby J..B. Foerstera. Tichý uváděl na program i hudbu novou, např. Axmanna.
K uctění památky padlých  v 1. světové válce  nastudoval Slavoš slavnou italskou skladbu Pergolessiho Stabat Mater, ketrou uvedl  v březnu 1917.
V listopadu 1918 uspořádal Slavoš koncert na počest vzniku samostatného Československa, kde zazněl Bendlův Chorál národa českého, česká, slovenská, francouzská a americká hymna a na závěr Smetanova Česká píseň.
Rokem 1919 tato perioda končí, Tichý odchází. Byla to jedna z nejlepších dob Slavoše. Dr. Tichému náleží zásluha, že Slavoš pěvecky zreorganizoval a ukázal mu nové cesty.
Nástupcem  dr. Tichého se v letech 1919 až 1930 stal dr. Jan Pich. Sbor je připraven pro nové směry, má výborné členstvo i široké posluchačstvo. Dochází k vrcholnému období Slavoše. A tak slyší Beroun mnoho velkolepých koncertů , jistě i zásluhou vojenské hudby, která Slavoš doprovázela a hudebního spolku Dvořák, se kterým Slavoš také spolupracoval. Jako příklad lze uvést  Fibichovu Meluzínu, Smetanovu Českou píseň, Blodkovu operu V studni a  Dvořákovu Svatební   košili.. Pich  se  s Berounem loučí  mohutným výkonem Dvořákova Stabat Mater. Je jasné, že období Dr. Picha znamená maximum, kterého kdy Slavoš  v tého historii dosáhl. Dr. Pich svou všestrannou muzikálností, dirigentskými schopnostmi, pílí a vytrvalostí dovedl sbor k vynikajícím výsledkům. Zvolení dr. Picha čestným členem spolku pak bylo zcela na místě. Je přirozené, že po takovém rozmachu, nastalo určité ochabnutí. A tak pozdější nástupci Josef Vítkovský  a později  František Iserle měli těžkou pozici. Dostali sbor, který byl po dlouhá léta zvyklý jen na jednoho sbormistra, jemuž byl bezmezně oddán. Na všechno jejich počínání padá lesk předcházející doby a srovnání. Upadá  zájem veřejnosti vlivem zhoršených sociálních poměrů. 
I přesto docházelo k významným koncertům. Nejvýraznější byl koncert za pomoci Příbramské filharmonie k 70-tiletému výročí založení Slavoše.  Na programu byl Dvořák, Bendl, Smetana, Jindřich a Fibich. Slavoš nadále  vystupoval při různých příležitostech v Berouně i okolí ( např.  v r. 1934  na slavnostní akademii k výročí B.Smetany , při výročí státní samostatnosti, na oslavách narozenin  prezidenta T.G.Masaryka i jinde). Zajímavým činem bylo představení Tylovy hry Fidlovačky v květnu 1937. Podílely se na něm spolky Slavoš a Dvořák spolu s místními ochotníky. V době, kdy se schylovalo k 2. světové válce, to byl čin ojedinělý a jistě i odvážný.
V době 2. světové války a těsně po ní byl sbormistrem  hudební skladatel a klavírista František Vodička. V červnu  1941  oslavil  Slavoš osmdesáté výročí svého založení slavnostním koncertem  z tvorby Nováka, Janáčka, Dvořáka, Štěpána a Křičky. Spoluúčinkovalo berounské smyčcové kvarteto a ač úroveň koncertu byla velmi dobrá, byla návštěva podle záznamu kronikáře „trapně malá“.
Pokusy o uvádění vážného umění ztroskotávaly i nadále na nezájmu obecenstva. K tomu přistoupily ještě neshody mezi členy Slavoše. Ani po osvobození  v roce 1945 se situace podstatně nezměnila. Slavoš sice obnovil svou činnost,avšak členové spolku se nechtěli vyrovnat s politickými  požadavky doby a Slavoš zaniká.  Posledním slavnostním koncertem 12. prosince 1947 pod vedením sbormistra  Josefa Vítkovského si spolek připomněl 85. výročí svého vzniku a potom se  nadlouho rozešel.
A tak se pomalu dostáváme k novodobé historii Slavoše. Jeho činnost naštěstí nezanikla. Našli se nadšení lidé, kteří se znovu dali dohromady  a mají společnou řeč – totiž hudbu a především zpěv. Chodí pilně na zkoušky, vystupují na koncertech. Doufejme, že dělají ostatním radost a šíří  dobré jméno městu Berounu.


Dreamweaver templates by JustDreamweaver.com